Při počátečním zaznění syntezátorového glissanda v intru debutového alba Utajený výtah olomoucké kapely Tak co? se možná posluchač zalekne, co je to zase za amatérský kýč. Omyl! Tento pocit vás opustí možná už při prvním kytarovém riffu a náznaku melodie, která vůbec není vařená z vody a nepůsobí tak, že skupina chtěla pouze něco složit a rychle vydat. Leitmotivem skoro celé desky jsou, s nadsázkou velice překvapivě, láska a cit. A to, ať už jsou písně zasvěceny manželce, přítelkyni, nebo té, kterou jste nikdy nepolíbili. Poměrně zdařilou melodiku a motivickou práci s jednotným a neroztříštěným stylovým rozhraním alba ale doplňuji vtipné a nápadité texty, jež píše především baskytarista David Hrbek. Právě díky textům, které hudbu Tak co? značně pozvedávají a tvoří dobrých padesát procent výsledku, není ani láska citem, jenž by vyzněl hloupě, naivně nebo zbytečně. Šestičlenná sestava zastává poměrně pestré nástrojové obsazení, což z kapely v kombinaci s její hudbou dělá nové Poletíme? (avšak bez některých extravagancí) nebo menší Sto zvířat, a to i v umu vytvořit zdravě dravou skladbu i bez použití předimenzovanosti syntezátorů a rádoby moderních efektů. Na desce se dočkáme i několika překvapení, například v písni Požehnání, jež pracuje s několika druhy recitativní modulace hlasu, nebo ve formě delší stopáže a překvapivých prvků v jednom z hudebních vrcholů, skladbě Věci, které nevyslovíš lehce. Na ni navazuje další poetické překvapení, na něž si sice nezatančíte, ale nepochybně se zaposloucháte. Velice dobře vyznívají na albu elektrická kytara, dechy a také vokály jsou i ve chvílích jejich modulace a dynamiky naprosto zřetelné. Utajený výtah byl možná až příliš dlouho utajený, avšak třeba právě nyní dozrál pro neúprosné kritické ucho veřejnosti. Myslím, že obstojí dobře.

Gabriela Stašová